|
|
|
 |
Otevřený dopis akademické obci JAMU
Vážení profesoři, vážené profesorky, mí spolužáci,
Den před premiérou představení Heil hou! Jsem pomaloval kolej Astorka svastikou, velkým penisem a vagínou. Druhý den jsem si šel po sobě uklidit, ale vše se již rozkřiklo – informace v divadelním prostředí se šíří kosmickou rychlostí. Při takové rychlosti ovšem dochází ke ztrátě dat. Tedy mi prosím dovolte, abych doplnil souvislosti. Autorské představení vznikalo něco přes měsíc, premiéra se těsně kryla s výročím křišťálové noci. Rozhodl jsem se vyjádřit k sílícím projevům neonacismu. Informace o aktuálních aktivitách jsem čerpal z http://www.odpor.org/ – stránek s neonacistickou tématikou, dále pak z materiálů popíračů Holocaustu. Sestavil jsem koláž, která má jediný cíl – udělat si z těchto věcí legraci. Je to totiž nejlepší způsob, jak se nezbláznit. To se mi bohužel nepovedlo. Zbláznil jsem se již dávno. Když nastoupil svou politickou dráhu Jiří Čunek (ten, který přestěhoval rómy do plechovek za městem, kam nevede silnice, ten, kterému svou oddanost demonstrovaly 17. listopadu stovky valachů, ten, který zaplnil místo zbylé po panu Sládkovi), vyrobil mi kamarád velkou Čunkovu hlavu, našli jsme si plechový kontejner. Kontejner byl tažen po městě přáteli natřenými krémem na boty, já v hlavě Jiřího Čunka mu megafonem zajišťoval další voliče. Daří se mu dodnes vítečně. Když městem Brnem na 1. máje měli opět pochodovat neonacisté svolaní Národním odporem (pěkná tradice, která se udržovala několik let – centrum bylo pro ostatní obyvatele vždy uzavřeno, aby mělo shromáždění klid na projevy), dlouho jsem přemýšlel, jestli půjdu s nimi. Nakonec jsem šel na shromáždění Strany zelených, která se velkou měrou zasloužila o zákaz pochodu. Moc brňanů tam pokud si vzpomínám nebylo – asi že se nerozdávaly párky. Co se mého postoje k neonacismu týče, rád bych vás všechny pozval 26.11 v 19.30 do HaDivadla, kde má inscenace Heil hou! oficiální premiéru. Můj pes se pro úplnost jmenuje Adolf.
S pozdravem, přáním otevřené mysli a tvůrčí energie Vám všem
Robin Kvapil
Vážený pane rektore, pane děkane, V noci na 13.11. jsem pokreslil zeď na koleji svastikou. Druhý den jsem vše vymaloval, nicméně mé jednání je neomluvitelné. Rád bych pouze celý incident dosadil do souvislostí. Když jsem se dozvěděl o plánovaném pochodu neonacistů židovskou čtvrtí, rozhodl jsem se odpovědět představením Heil hou!, které mělo 13. tohoto měsíce premiéru. Rozhodl jsem se, že se vysměju aktivitám neonacistů, fašismu jako takovému. Představení vznikalo autorskou formou - koláží textů. Při přípravě jsem procházel webové stránky organizace Národní odpor, popírače holocaustu a mnoho dalších. Obsahem jsem byl šokován. Neupravené citace z těchto zdrojů jsou použity v inscenaci. Na představení byli pozváni studenti, kteří mi pomáhali s přípravou - někteří z nich se mnoho let věnují monitorování pravicově extrémních uskupení. Po generální zkoušce jsem šel na kolej a pamatuji si pramálo. Jen prosím nesuďte můj čin, coby propagaci fašismu - je to zcela naopak - prostě jsem se na chvíli zbláznil z údajů, které jsem skoro dva měsíce shromažďoval. Považuji se za angažovaného člověka, na letošním plánovaném pochodu neonacistů městem Brnem jsem se spolu se stranou zelených, Ondřejem Liškou a Kateřinou Jacques snažil tomuto pochodu zabránit. Bezprostředně po vstupu Jiřího Čunka do vrcholné politiky - na základě jeho rasistických výroků - jsem uspořádal pouliční akci, která se proti tomuto druhu útoků na menšiny jasně vymezila. Video je přístupné na internetu a viděli jej již tisíce lidí. Proto prosím nepokládejte mě za člověka, který má rasistické smýšlení - je to zcela naopak. Považuji se za antifašistu a za svými názory si stojím. Robin Kvapil
Vážený pane Mareši, Prosím o posudek pro potřeby disciplinárního řízení na JAMU Brno. Prosím o zodpovězení této otázky:
Děkuji
Robin Kvapil Kobližná 15 Brno 602 00 r.č. 820806/3853
Rektorovi Janáčkovy Akademie Múzických Umění, Prof. PhDr. Václavu Cejpkovi, Prostřednictvím studijního oddělení
Žádost o přezkoumání
I. . Robin Kvapil, student 5. ročníku JAMU, nar. 6. 8. 1982, trvale bytem Kobližná 15, 602 00 Brno
podává žádost rektoru JAMU prostřednictvím studijního oddělení o přezkoumání rozhodnutí o vyloučení, vedeném pod č.j. R-DPř-3/2007-11.
II.
V rozhodnutí o vyloučení ze studia ze dne 13. 12. 2007 jsem byl shledán vinným z následujících činů vytvořením kresby: i. postavy s komikovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“. ii. hákového kříže iii. postavy, ukřižované na kříži s nápisem INRI iv. antropomorfní naivistické ztvárnění zevního ženského genitálu, u kterého je v komiksové bublině uveden text „Kvapil? Vyhazov? Já ho mám ráda.“, vedle nějž je naivisticky ztvárněno scrotum a penis, u kterého je v komikové bublině uveden text „Já ne!“. v. hákového kříže s nápisem „Tom“ vi. hákového kříže s nápisem „Viki“ vii. hákového kříže,
a prý jsem se tedy nechoval tak, aby nedošlo ke škodě na majetku, když jsem úmyslně poškodil cizí věc tím, že jsem ji pomaloval a popsal fixem, a zároveň jsem uvedeným jednáním hanobil národ,
a tím spáchal
disciplinární přestupek dle § 64 zák. o vysokých školách
a ukládá se mi
dle § 65 odst. 1 písm. c) zák. o vysokých školách
vyloučení ze studia
III.
Dne 13. 11. mezi 01:30 a 02:00 hod. byly pomalovány zdi v 7. nadzemním podlaží kolejí Astorka na Novobranské 3, Brno. Malby byly druhý den vyfotografovány. Svědkyně Magdaléna Tkačíková uvedla, že kolem půl druhé viděla vystupovat Robina Kvapila z výtahu. Po 15 minutách se vracela zpět a uvedla, že viděla naproti záchodovým dveřím černou fixou nakreslenou kresbu panáčka s bublinou a říkankou o židovi a stěnu u vchodu do baru pomalovanou třemi hákovými kříži. Z výše uvedeného vyplývá, že svědkyně viděla Robina Kvapila pouze vystupovat z výtahu, nikoliv něco malovat. Svědkyně Kateřina Bálková uvedla, že v uvedenou dobu se zde nacházeli dva muži a jedna žena, kteří byli pomalováni hákovými kříži. Tyto vyzvala, aby kresby zatřeli, což jsme neodmítli a druhý den na vlastní náklady učinili. Ředitel kolejí mi však sdělil, že oprava je nedostatečná a měla by být provedena odbornou osobou a následně fakturována Robinu Kvapilovi. Takto mnou byla oprava zajištěna a faktura je součástí přílohy. Ve svém otevřeném dopise jsem uvedl, že jsem koleje opravdu pomaloval, ovšem ne v uvedeném rozsahu. Jednalo se pouze o kresby svastiky, velkého penisu a vagíny. Při posuzování postavy s komikovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“ byl k tomuto tvrzení ještě přidán dodatek „jako moje srdce“, což zásadním způsobem mění význam sdělení.
Vážený pane rektore, vše podstatné jsem již uvedl v dopise, který jsem vám poslal, v otevřeném dopise akademické obci, kárné komisi DIFA-JAMU a během našeho osobního setkání. Velice mě mrzí, pokud kohokoliv z akademické obce mé kresby pobouřily a znechutily. Pravdou ovšem je, že důvod, proč vznikly, je právě opačný. Toto tvrzení dokládám znaleckým posudkem Doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, PhD, který se specializuje na terorismus, pravicový a levicový extremismus. I já jsem spoustou věcí znechucen a snažím se k nim vyjadřovat způsobem, jakým umím. „Každý pochopí, že dávám přednost tlustému bernardýnovi před slečnou Nafrněnou, která umí kroky gavoty, a na každý pád žlutému Asiatovi před bělochem, černochovi před žlutým a černému boxerovi před černým studentem“ (A. Cravan, Antologie černého humoru). Vnímám jako problém, když předseda disciplinární komise, která má posoudit mé jednání, má zjevně na věc jasný názor ještě před mým předvoláním, a když svůj názor předem předkládá studentům. Vnímám jako problém, když komise vytyčí jiná pravidla během předešlého disciplinárního jednání s mou osobou (tehdy jsem byl předvolán kvůli představení Peer Selbst a bylo mi sděleno, že předmětem diskuse je pouze to, co stojí v předvolání), než která uplatňuje nyní (předvolání znělo „poškození majetku v noci ze 12. na 13. listopadu 2007 v IVU centru Astorka, Novobranská 3, Brno“, a toto bylo změněno na nesmyslné obvinění z hanobení národa, přičemž poškození majetku na disciplinární komisi vůbec nebylo projednáváno). Vnímám jako problém, že z řízení, které je podle stanov veřejné, je vyloučena veřejnost. Vnímám jako problém, že byť ze všech výpovědí jasně vyplývá, v jakém kontextu byla věc myšlena, komise tuto skutečnost nevzala v úvahu. Vnímám jako problém, jakým stylem je zpracována zpráva, na základě které měl děkan fakulty posoudit mé jednání: 1) Jsem označen jako podezřelý, nikoli student, což je praxe běžná u orgánů činných v trestním řízení, kterým KS DIFA-JAMU určitě není. 2) Byť jsem na začátku jednání jasně vznesl připomínku k možné předpojatosti, je tato skutečnost ve vyjádření interpretována naopak. 3) K tzv. výpovědi jsem neměl možnost se vyjádřit, ani ji autorizovat. 4) Informace jsou interpretovány tendenčně (polovina textu kresby, jehož druhá část zcela mění kontext – v tomto případě je ve zprávě pouze napsáno, že druhá polovina (která není uvedena) je dopsána jiným písmem, což je nesmysl). 5) Skutečnost (tu považuji za nejzávažnější), že jsem byl obviněn z kresby hned několika hákových křížů. Já ale nejsem autorem ani jednoho z nich. Namaloval jsem pouze jednu levotočivou svastiku, tedy NAOPAK! (toto NAOPAK! se celou dobu pokouším vysvětlit). Nerozumím, jak je možné, že se mne na toto nikdo nezeptal, nikdo mne nekonfrontoval s fotografiemi, a že tedy informaci, která není pravdivá, DK předložila jako důvod k vyloučení ze studia. 6) Důvodem k vyloučení ze studia je i vzniklá škoda, o které se vůbec nejednalo. 7) Nepravdivá je i informace o “smazávání stop“ (viz. mail Ondřeje Vodičky), neboť z výpovědi svědka jasně vyplývá, že jsme se na přemalování zdi dohodli na místě a pouze jsme dodrželi, co jsme slíbili. Lhůta byla „do večera“ a kdybych se rozhodl “smazávat stopy“, pravděpodobně bych nikdy nemusel psát tento text. 8) Podkladem pro mé vyloučení je „Zápis z jednání …“. Z formálního hlediska se jedná o velmi nepřesný „Záznam z jednání …“
Rád bych ještě upozornil na skutečnost, že v době zasednutí DK jsem nebyl podmínečně vyloučen, neboť JAMU nezareagovala v zákonem stanovené lhůtě na mé odvolání, což dokládám citací ze „zápisu“ DK: Obecné doporučení DK: 1) urychlit předkládání věcí disciplinární komisi, aby nedocházelo k překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí o věci Dále považuji za nelogickou právní argumentaci jako takovou (viz níže).
Považuji za velmi nebezpečné zneužívat moc, kterou fakulta disponuje pro tvrzení, která ústí v nařknutí z hanobení národa. Svou dosavadní občanskou i odbornou činností (a představeními, která jsem realizoval na JAMU) tuto absurditu vyvracím.
IV.
Dle právního názoru JAMU, uvedeného v rozhodnutí o vyloučení ze studia, vyplývá, že jednání, které zakazuje trestní zákon, může být, bez ohledu na to, zda jej příslušný soud posoudí jako trestný čin, posouzeno jako disciplinární přestupek. Dle mého názoru je tato argumentace mylná. Dle § 2 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, se na člověka, který nebyl pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu shledán vinným, pohlížet jako na člověka nevinného. Z tohoto kogentního ustanovení plyne, že jakékoliv jiné určení viny z porušení trestního zákona je nepřípustné. Proto nemohu souhlasit s tím, aby o mé vině bylo rozhodnuto orgánem jiným a na základě této „viny“ mi byl uložen trest vyloučení ze studia. Z výše uvedeného vyplývá i zvláštnost právní argumentace v rozhodnutí, kde bylo řečeno, že student, který by nějakým způsobem napadl člena akademické obce a byl následně odsouzen za tento trestný čin, nemohl by být vyloučen. Jelikož by v tomto případě existoval výrok o vině, bylo by možno na tomto základě rozhodnout o vyloučení ze studia. Podobně by to platilo, kdyby výše stanovený čin byl posouzen jako přestupek dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Toto rozhodně nepovažuji za „nepříjemnou a nesmyslnou“ argumentaci, nýbrž za důsledné dodržování trestněprávních předpisů při rozhodování o vině a trestu. Navíc dle mého názoru vůbec nedošlo k údajnému hanobení národa a rasy, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu § 198 zák. č. 140/1961 Sb.,trestní zákon (dále jen TZ) ve znění pozdějších předpisů, protože mnou namalovaná svastika, komiksová kresba, penis a vagína se rozhodně nedá považovat za symboly, který by hanobily rasu a národ, což dokládá posudek, který je součástí přílohy. Dále uznávám, že je třeba, aby si každý počínal tak, aby nevznikla škoda na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, jak je uvedeno v § 415 zák. č. 40/1964 Sb.,občanský zákoník (dále jen OZ), ve znění pozdějších předpisů. Nevylučuji, že škoda vznikla, ovšem je důležité brát v potaz, že byla okamžitě odstraněna, a to dle § 442 odst. 2 OZ, tedy, že pokud poškozený požádá a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Takto se také stalo a tuto skutečnost potvrzuje přiložená stvrzenka. Škoda byla navíc velmi malá, mé jednání nenarušilo průběh výuky ani plnění studijních povinností.
V.
Proto navrhuji, aby bylo zrušeno rozhodnutí o vyloučení ze studia, vedené pod č.j. R-DPř-3/2007-11, na základě výše uvedených faktů v plném znění.
VI.
Ano, uznávám, že to byla klukovina v afektu a euforii provedená, a omlouvám se za to a takto si myslím, že je to třeba, a také jedině možno, chápat.
V Brně, 11. ledna 2008 Robin Kvapil
Přílohy:
Znalecký posudek č. 84-01/2008, znalec: JUDr. Miroslav Mareš
Otevřený dopis akademické obci JAMU
Vážení profesoři, vážené profesorky, mí spolužáci,
Den před premiérou představení Heil hou! Jsem pomaloval kolej Astorka svastikou, velkým penisem a vagínou. Druhý den jsem si šel po sobě uklidit, ale vše se již rozkřiklo – informace v divadelním prostředí se šíří kosmickou rychlostí. Při takové rychlosti ovšem dochází ke ztrátě dat. Tedy mi prosím dovolte, abych doplnil souvislosti. Autorské představení vznikalo něco přes měsíc, premiéra se těsně kryla s výročím křišťálové noci. Rozhodl jsem se vyjádřit k sílícím projevům neonacismu. Informace o aktuálních aktivitách jsem čerpal z http://www.odpor.org/ – stránek s neonacistickou tématikou, dále pak z materiálů popíračů Holocaustu. Sestavil jsem koláž, která má jediný cíl – udělat si z těchto věcí legraci. Je to totiž nejlepší způsob, jak se nezbláznit. To se mi bohužel nepovedlo. Zbláznil jsem se již dávno. Když nastoupil svou politickou dráhu Jiří Čunek (ten, který přestěhoval rómy do plechovek za městem, kam nevede silnice, ten, kterému svou oddanost demonstrovaly 17. listopadu stovky valachů, ten, který zaplnil místo zbylé po panu Sládkovi), vyrobil mi kamarád velkou Čunkovu hlavu, našli jsme si plechový kontejner. Kontejner byl tažen po městě přáteli natřenými krémem na boty, já v hlavě Jiřího Čunka mu megafonem zajišťoval další voliče. Daří se mu dodnes vítečně. Když městem Brnem na 1. máje měli opět pochodovat neonacisté svolaní Národním odporem (pěkná tradice, která se udržovala několik let – centrum bylo pro ostatní obyvatele vždy uzavřeno, aby mělo shromáždění klid na projevy), dlouho jsem přemýšlel, jestli půjdu s nimi. Nakonec jsem šel na shromáždění Strany zelených, která se velkou měrou zasloužila o zákaz pochodu. Moc brňanů tam pokud si vzpomínám nebylo – asi že se nerozdávaly párky. Co se mého postoje k neonacismu týče, rád bych vás všechny pozval 26.11 v 19.30 do HaDivadla, kde má inscenace Heil hou! oficiální premiéru. Můj pes se pro úplnost jmenuje Adolf.
S pozdravem, přáním otevřené mysli a tvůrčí energie Vám všem
Robin Kvapil
Vážený pane rektore, pane děkane, V noci na 13.11. jsem pokreslil zeď na koleji svastikou. Druhý den jsem vše vymaloval, nicméně mé jednání je neomluvitelné. Rád bych pouze celý incident dosadil do souvislostí. Když jsem se dozvěděl o plánovaném pochodu neonacistů židovskou čtvrtí, rozhodl jsem se odpovědět představením Heil hou!, které mělo 13. tohoto měsíce premiéru. Rozhodl jsem se, že se vysměju aktivitám neonacistů, fašismu jako takovému. Představení vznikalo autorskou formou - koláží textů. Při přípravě jsem procházel webové stránky organizace Národní odpor, popírače holocaustu a mnoho dalších. Obsahem jsem byl šokován. Neupravené citace z těchto zdrojů jsou použity v inscenaci. Na představení byli pozváni studenti, kteří mi pomáhali s přípravou - někteří z nich se mnoho let věnují monitorování pravicově extrémních uskupení. Po generální zkoušce jsem šel na kolej a pamatuji si pramálo. Jen prosím nesuďte můj čin, coby propagaci fašismu - je to zcela naopak - prostě jsem se na chvíli zbláznil z údajů, které jsem skoro dva měsíce shromažďoval. Považuji se za angažovaného člověka, na letošním plánovaném pochodu neonacistů městem Brnem jsem se spolu se stranou zelených, Ondřejem Liškou a Kateřinou Jacques snažil tomuto pochodu zabránit. Bezprostředně po vstupu Jiřího Čunka do vrcholné politiky - na základě jeho rasistických výroků - jsem uspořádal pouliční akci, která se proti tomuto druhu útoků na menšiny jasně vymezila. Video je přístupné na internetu a viděli jej již tisíce lidí. Proto prosím nepokládejte mě za člověka, který má rasistické smýšlení - je to zcela naopak. Považuji se za antifašistu a za svými názory si stojím. Robin Kvapil
Vážený pane Mareši, Prosím o posudek pro potřeby disciplinárního řízení na JAMU Brno. Prosím o zodpovězení této otázky:
Děkuji
Robin Kvapil Kobližná 15 Brno 602 00 r.č. 820806/3853
Rektorovi Janáčkovy Akademie Múzických Umění, Prof. PhDr. Václavu Cejpkovi, Prostřednictvím studijního oddělení
Žádost o přezkoumání
I. . Robin Kvapil, student 5. ročníku JAMU, nar. 6. 8. 1982, trvale bytem Kobližná 15, 602 00 Brno
podává žádost rektoru JAMU prostřednictvím studijního oddělení o přezkoumání rozhodnutí o vyloučení, vedeném pod č.j. R-DPř-3/2007-11.
II.
V rozhodnutí o vyloučení ze studia ze dne 13. 12. 2007 jsem byl shledán vinným z následujících činů vytvořením kresby: i. postavy s komikovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“. ii. hákového kříže iii. postavy, ukřižované na kříži s nápisem INRI iv. antropomorfní naivistické ztvárnění zevního ženského genitálu, u kterého je v komiksové bublině uveden text „Kvapil? Vyhazov? Já ho mám ráda.“, vedle nějž je naivisticky ztvárněno scrotum a penis, u kterého je v komikové bublině uveden text „Já ne!“. v. hákového kříže s nápisem „Tom“ vi. hákového kříže s nápisem „Viki“ vii. hákového kříže,
a prý jsem se tedy nechoval tak, aby nedošlo ke škodě na majetku, když jsem úmyslně poškodil cizí věc tím, že jsem ji pomaloval a popsal fixem, a zároveň jsem uvedeným jednáním hanobil národ,
a tím spáchal
disciplinární přestupek dle § 64 zák. o vysokých školách
a ukládá se mi
dle § 65 odst. 1 písm. c) zák. o vysokých školách
vyloučení ze studia
III.
Dne 13. 11. mezi 01:30 a 02:00 hod. byly pomalovány zdi v 7. nadzemním podlaží kolejí Astorka na Novobranské 3, Brno. Malby byly druhý den vyfotografovány. Svědkyně Magdaléna Tkačíková uvedla, že kolem půl druhé viděla vystupovat Robina Kvapila z výtahu. Po 15 minutách se vracela zpět a uvedla, že viděla naproti záchodovým dveřím černou fixou nakreslenou kresbu panáčka s bublinou a říkankou o židovi a stěnu u vchodu do baru pomalovanou třemi hákovými kříži. Z výše uvedeného vyplývá, že svědkyně viděla Robina Kvapila pouze vystupovat z výtahu, nikoliv něco malovat. Svědkyně Kateřina Bálková uvedla, že v uvedenou dobu se zde nacházeli dva muži a jedna žena, kteří byli pomalováni hákovými kříži. Tyto vyzvala, aby kresby zatřeli, což jsme neodmítli a druhý den na vlastní náklady učinili. Ředitel kolejí mi však sdělil, že oprava je nedostatečná a měla by být provedena odbornou osobou a následně fakturována Robinu Kvapilovi. Takto mnou byla oprava zajištěna a faktura je součástí přílohy. Ve svém otevřeném dopise jsem uvedl, že jsem koleje opravdu pomaloval, ovšem ne v uvedeném rozsahu. Jednalo se pouze o kresby svastiky, velkého penisu a vagíny. Při posuzování postavy s komikovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“ byl k tomuto tvrzení ještě přidán dodatek „jako moje srdce“, což zásadním způsobem mění význam sdělení.
Vážený pane rektore, vše podstatné jsem již uvedl v dopise, který jsem vám poslal, v otevřeném dopise akademické obci, kárné komisi DIFA-JAMU a během našeho osobního setkání. Velice mě mrzí, pokud kohokoliv z akademické obce mé kresby pobouřily a znechutily. Pravdou ovšem je, že důvod, proč vznikly, je právě opačný. Toto tvrzení dokládám znaleckým posudkem Doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, PhD, který se specializuje na terorismus, pravicový a levicový extremismus. I já jsem spoustou věcí znechucen a snažím se k nim vyjadřovat způsobem, jakým umím. „Každý pochopí, že dávám přednost tlustému bernardýnovi před slečnou Nafrněnou, která umí kroky gavoty, a na každý pád žlutému Asiatovi před bělochem, černochovi před žlutým a černému boxerovi před černým studentem“ (A. Cravan, Antologie černého humoru). Vnímám jako problém, když předseda disciplinární komise, která má posoudit mé jednání, má zjevně na věc jasný názor ještě před mým předvoláním, a když svůj názor předem předkládá studentům. Vnímám jako problém, když komise vytyčí jiná pravidla během předešlého disciplinárního jednání s mou osobou (tehdy jsem byl předvolán kvůli představení Peer Selbst a bylo mi sděleno, že předmětem diskuse je pouze to, co stojí v předvolání), než která uplatňuje nyní (předvolání znělo „poškození majetku v noci ze 12. na 13. listopadu 2007 v IVU centru Astorka, Novobranská 3, Brno“, a toto bylo změněno na nesmyslné obvinění z hanobení národa, přičemž poškození majetku na disciplinární komisi vůbec nebylo projednáváno). Vnímám jako problém, že z řízení, které je podle stanov veřejné, je vyloučena veřejnost. Vnímám jako problém, že byť ze všech výpovědí jasně vyplývá, v jakém kontextu byla věc myšlena, komise tuto skutečnost nevzala v úvahu. Vnímám jako problém, jakým stylem je zpracována zpráva, na základě které měl děkan fakulty posoudit mé jednání: 1) Jsem označen jako podezřelý, nikoli student, což je praxe běžná u orgánů činných v trestním řízení, kterým KS DIFA-JAMU určitě není. 2) Byť jsem na začátku jednání jasně vznesl připomínku k možné předpojatosti, je tato skutečnost ve vyjádření interpretována naopak. 3) K tzv. výpovědi jsem neměl možnost se vyjádřit, ani ji autorizovat. 4) Informace jsou interpretovány tendenčně (polovina textu kresby, jehož druhá část zcela mění kontext – v tomto případě je ve zprávě pouze napsáno, že druhá polovina (která není uvedena) je dopsána jiným písmem, což je nesmysl). 5) Skutečnost (tu považuji za nejzávažnější), že jsem byl obviněn z kresby hned několika hákových křížů. Já ale nejsem autorem ani jednoho z nich. Namaloval jsem pouze jednu levotočivou svastiku, tedy NAOPAK! (toto NAOPAK! se celou dobu pokouším vysvětlit). Nerozumím, jak je možné, že se mne na toto nikdo nezeptal, nikdo mne nekonfrontoval s fotografiemi, a že tedy informaci, která není pravdivá, DK předložila jako důvod k vyloučení ze studia. 6) Důvodem k vyloučení ze studia je i vzniklá škoda, o které se vůbec nejednalo. 7) Nepravdivá je i informace o “smazávání stop“ (viz. mail Ondřeje Vodičky), neboť z výpovědi svědka jasně vyplývá, že jsme se na přemalování zdi dohodli na místě a pouze jsme dodrželi, co jsme slíbili. Lhůta byla „do večera“ a kdybych se rozhodl “smazávat stopy“, pravděpodobně bych nikdy nemusel psát tento text. 8) Podkladem pro mé vyloučení je „Zápis z jednání …“. Z formálního hlediska se jedná o velmi nepřesný „Záznam z jednání …“
Rád bych ještě upozornil na skutečnost, že v době zasednutí DK jsem nebyl podmínečně vyloučen, neboť JAMU nezareagovala v zákonem stanovené lhůtě na mé odvolání, což dokládám citací ze „zápisu“ DK: Obecné doporučení DK: 1) urychlit předkládání věcí disciplinární komisi, aby nedocházelo k překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí o věci Dále považuji za nelogickou právní argumentaci jako takovou (viz níže).
Považuji za velmi nebezpečné zneužívat moc, kterou fakulta disponuje pro tvrzení, která ústí v nařknutí z hanobení národa. Svou dosavadní občanskou i odbornou činností (a představeními, která jsem realizoval na JAMU) tuto absurditu vyvracím.
IV.
Dle právního názoru JAMU, uvedeného v rozhodnutí o vyloučení ze studia, vyplývá, že jednání, které zakazuje trestní zákon, může být, bez ohledu na to, zda jej příslušný soud posoudí jako trestný čin, posouzeno jako disciplinární přestupek. Dle mého názoru je tato argumentace mylná. Dle § 2 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, se na člověka, který nebyl pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu shledán vinným, pohlížet jako na člověka nevinného. Z tohoto kogentního ustanovení plyne, že jakékoliv jiné určení viny z porušení trestního zákona je nepřípustné. Proto nemohu souhlasit s tím, aby o mé vině bylo rozhodnuto orgánem jiným a na základě této „viny“ mi byl uložen trest vyloučení ze studia. Z výše uvedeného vyplývá i zvláštnost právní argumentace v rozhodnutí, kde bylo řečeno, že student, který by Přidat k oblíbeným |
|
|
